Odborník na pracovní právo David Sheppard (absolvent prestižní Oxfordské univerzity, „University of Oxford“) z britské advokátní kanceláře „Capital Law“ varoval ve svém článku zveřejněném 22. srpna 2017 v rámci webu „Personneltoday.com“ (cca 300.000 unikátních přístupů měsíčně; zaměření na otázky personalistiky a zaměstnanosti) před nadšeným, povinným i dobrovolným zaváděním interního očipování fyzických osob. Pokud by k tomu během pracovněprávních vztahů v praxi skutečně docházelo: „Zaměstnanci by museli vyjádřit s implantací mikročipů svůj plný a svobodný souhlas – a museli by mít také kdykoliv možnost takový svůj souhlas odvolat. Jestliže by jim to nebylo dovoleno, pak se zaměstnavatelé vystavují nebezpečí trestního stíhání,“ vysvětlil právník Sheppard. Podle jeho legislativní analýzy existuje při čipování také celá řada dalších závažných a úzce navázaných problémů např. s monitoringem pracovníků a ochranou jejich citlivých dat, jelikož stávající mikročipy nastřelené případně v lidských tělech nelze jednoduše vypnout jako mobilní telefony. Zaměstnavatelé musí taktéž respektovat výhradu svědomí, přesvědčení a především náboženské důvody odmítnutí RFID/NFC dálkově čitelných transpondérů. Jinak jim může být udělen justiční trest v důsledku neférového přístupu ke konkrétní skupině občanů. V neposlední řadě existují zdravotní komplikace, infekce atd.: Za tyto problémy by taktéž nesl zaměstnavatel odpovědnost včetně vyplácení vzniklé újmy. Konečně: Co nastane v případě, když očipovaný zaměstnanec ukončí svůj smluvní závazek? Kdo mu uhradí vyjmutí čipu z těla? Jak by mělo být postupováno, když vznikne spor o data nebo samotný dálkově čitelný transpondér? David Sheppard dále upozornil, že čipování lidí představuje z hlediska ústavně-právních předpisů ohromně nebezpečné „minové pole“. Proto vskutku nedoporučuje, aby se do tohoto výbušného prostoru někdo pouštěl bez precizního a velice zkušeného právního zastoupení. Čipování fyzických osob bude podle jeho názoru sice nabývat na popularitě, nicméně s tím budou ruku v ruce samozřejmě také růst soudní spory a vyvstávat těžké legislativní otázky, na které zatím nedokáží plně odpovědět ani ti nejzkušenější experti.
Podobně právní specialista Michael Byrnes z prestižní australské advokátních kanceláře „Clayton Utz“ sdělil široké veřejnosti ve svém článku datovaném 17. srpnem 2017, že lze jen stěží hledat nějaké důvody pro legální požadavky zaměstnavatelů na povinné nastřelování invazivních čipů do podřízených lidských bytostí. Jediná cesta pro takové opatření vede podle něj přes zdokonalení nynějších transpondérů, které by musely přinášet výraznou ochranu zdraví a bezpečnosti dotčených osob. V opačném případě by soud považoval jakékoliv požadavky na povinné operační zákroky za účelem očipování zaměstnanců za překročení únosné hranice zasahování do života pracujících.
Soud rozhodl o oprávněných námitkách zaměstnanců vůči čipování.
Ve stejném duchu informovali 10. srpna 2017 ve svém článku pro odborný server „Lexology.com“ o legálních nebezpečích vynucování čipování právníci Jackie Fordová a Michael C. Griffaton z jedné z nejlepších a největších amerických advokátních kanceláří „Vorys, Sater, Seymour and Pease LLP“. Dokumentovali v něm mj. konkrétní případ, kdy federální apelační soud ve státě Virginie („The United States Court of Appeals for the Fourth Circuit“) potvrdil oprávněnost obzvláště náboženských důvodů zaměstnanců (tzv. biblické „znamení šelmy“, „Mark of the Beast“) pro odmítnutí externího/interního čipování a dokonce pro nesouhlas s používáním souvisejícího hardware: v dané kauze biometrického skeneru. Fordová s Griffatonem navíc poukázali na možné budoucí závažné legislativní problémy, jestliže dojde k hacknutí implantátů a úzce propojených databází osobních údajů. Neopomněli připomenout americké státy, které již povinné čipování fyzických osob zakázaly (Wisconsin, Severní Dakota, Kalifornie a Oklahoma).
Výše uvedeným argumentům přizvukovala prostřednictvím svého článku publikovaném 22. srpna 2017 na webu „Mondaq.com“ právnička Jennifer Rubinová z velké a úspěšné advokátní kanceláře „Mintz, Levin, Cohn, Ferris, Glovsky and Popeo, P.C.“ (působnost v USA, Anglii, Izraeli). Nastínila ke všemu další důležitou otázku: Lze vůbec zaručit zachování tolik důležitých kvalitních pracovních vztahů mezi vedením firmy a zaměstnanci, jestliže podřízené osoby dobrovolně odmítnou podporovat firemní „čipovací kulturu“? Jaké následky to bude mít? Stanou se pak pracovníci vylučující čipování osobami jakési podřadné druhé kategorie? Ovlivní to nějak jejich pravidelné výkonnostní hodnocení? Dostanou se tito lidé do nerovného postavení vyplývajícího z jejich pracovně-právního kontraktu? K jakým dalším následkům povede důsledný zaměstnanecký opt-out z nejrůznějších implantátů?
Čip nesmí sledovat zaměstnance mimo pracoviště.
Mezinárodní advokátní společnost „Faegre Baker Daniels LLP“ s působností v Americe, Evropě, Asii zastupovala advokátka Susan W. Klineová, která zveřejnila 21. srpna 2017 právní analýzu, kde zvažovala známé výhody/nevýhody čipování. Deklarovala v ní mj.:Pracovníky odmítající RFID/NFC transpondéry nelze kvůli takovému jejich svobodnému rozhodnutí diskriminovat a musí jim být zaručeny férové zaměstnanecké podmínky tak, jako všem ostatním členům pracovního týmu. Upozornila dále na neustále opomínaný fakt, že implantované mikročipy nesmí v USA za běžných okolností monitorovat zdravotní stav konkrétních identifikovatelných fyzických osob mimo jejich pracovní dobu (viz odkaz na zákon „The Americans with Disabilities Act of 1990“). Klineová uzavřela svůj text doporučením, aby zaměstnavateléraději než čipování zvažovali jiné a neinvazivní metody označování.
Odpor spotřebitelů vůči firmám zavádějícím čipování roste.
Již 10. srpna 2017 zveřejnil právník Adam Boyd z arizonské advokátní kanceláře „Radix Law“ prostřednictvím tradičního zpravodajského webu „Azbigmedia.com“ další varovné proti-čipovací teze především z oblasti sporného sledování a vyhodnocování privátních aktivit jednotlivých zaměstnanců. Podle Boydova mínění je pravděpodobné: Dojde ke globálnímu rozšiřování čipových implantátů; na druhé straně také poroste počet států, které zakáží povinné implantace RFID/NFC transpondérů do živých lidských těl. Boyd navíc poukázal na rostoucí náboženský/etický odpor spotřebitelů vůči firmám zaměřeným na propagaci čipování.
Další právní specialistka na oblast zaměstnaneckých smluvních vztahů vyjádřila své obavy z nástupu čipovací agendy 8. srpna 2017 v podcastu na webu tradičního justičního týdeníku „Massachusetts Lawyers Weekly“. Právnička Nancy J. Puleová z bostonské advokátní kanceláře „Posternak, Blankstein & Lund“ (patří pod křídla mezinárodní právní skupiny „Mackrell International“ se zastoupením mj. v České republice) v něm kromě již výše uvedených argumentů proti zavádění nejrůznějších identifikačních transpondérů zdůraznila: Je třeba být pořád ve střehu, protože nikdo nemá zatím jistotu, k jakým všem možným účelům budou mikročipy používány a jak rozsáhlou invazi do občanského soukromí vlastně způsobí.
Specializovaný web pro otázky sdílení mezinárodních manažerských zkušeností „Chiefexecutive.net“ představil svým čtenářům 11. srpna 2017 pohled specialistky na oblast výpočetní techniky Marie desJardins z Marylandské univerzity („College of Engineering and IT“, „University of Maryland“), která poukázala na značná bezpečnostní rizika a mezery v kódování informací uložených v mikročipech nebo propojených databázích. Pokud dojde k masovému rozšíření stávající technologie, která běžně neumožňuje zadání PINů a jiných ochranných prvků, budou muset zaměstnavatelé hlavně čelit neoprávněnému klonování RFID/NFC transpondérů s následkem přístupu cizích osob na dotčené pracoviště se všemi dalšími negativními dopady. Marie desJardins varovala: Nepovažujte nynější technologii čipování lidí za bezpečnou; naopak je v realitě „velmi nebezpečná“. Zřetelně prohlásila: „Mohu Vám říci, že velice dobře rozumím technologickým otázkám a v životě bych si do sebe nedala implantovat mikročip – a rozhodně ne takový, který by si mohl přečíst můj zaměstnavatel.“ Závěrem zdůraznila, že musí být vždy každému zaměstnanci umožněn z čipování plnohodnotný, férový opt-out; jinak nelze o žádné dobrovolnosti vůbec hovořit.
Pro „Chiefexecutive.net“ se ve stejném článku vyjádřil také analytik Americké unie občanských svobod („The American Civil Liberties Union“) Jay Stanley, jenž uvedl obavy z průběhu výběrových řízení a pracovních pohovorů: Co když se začnou zaměstnavatelé uchazečů o práci ptát na souhlas s čipováním? Jaký silný tlak to vyvolá a jaké to bude mít následky na rozhodnutí každé konkrétní osoby, která třeba zrovna nutně potřebuje získat práci?
S. Wayne Carter Jr. patří k zastáncům benefitů čipování lidí. Pracuje jako editor tradičního marylandského deníku „The Carroll County Times“ (CCT). Přesto již 5. srpna 2017 odpověděl ve svém textu pro CCT na podobné otázky zcela jednoznačně: „Domnívám se: Všichni se dokážeme shodnou na tom, že nucení lidí k čipování, nebo čemukoliv podobnému, co by bylo implantováno do jejich těl, představuje hrozný a navíc s největší pravděpodobností také neústavní nápad.“
Výkonný viceprezident americké poradenské a pojišťovací společnosti „Alliant Employee Benefits“ Tom Greene vyjádřil 21. srpna 2017 své zděšení nad tím, že by mohl některý zaměstnavatel projevovat skutečný zájem na tom, aby byli jeho podřízení očipováni. Za nežádoucí by považoval vyvíjení tlaku na zaměstnance za tím účelem, aby si dali do svých těl implantovat čipy v rámci plnění smluvního kontraktu a aby pak díky tomu byli kontrolování dokonce už i mimo své pracoviště. Jako zkušený manažer bude svým klientům radit, aby velice dobře zvažovali všechny negativní dopady čipování v oblasti práva a lidského soukromí.
Invazivní nové technologie vedou k neúnosnému zvyšování stresu na pracovišti.
Doktor Lindsay McMillan z australské organizace „HR thinktank Reventure“ uvedl 9. srpna 2017 pro australské specializované weby s náborovou, manažerskou, pracovněprávní tématikou „Mybusiness.com.au“ a „Hcamag.com“ negativní dopady moderních technologií v oblasti ohromné stresové zátěže zaměstnanců („technology-related stress“), kteří podle posledních výzkumů nezvládají neustále sílící vytížení. „Je přímo životně důležité, aby se zaměstnanci necítili být tlačeni k přijímání tak drastických a invazivních opatření, k jakým bezesporu čipování patří,“ vysvětlil McMillan, jenž zároveň vyzval ke kompletní změně pracovně-stresových návyků a související kultury. V opačném případě dojde k dalšímu zhoršení situace s nečekanými celospolečenskými následky. Závěrem McMillan vysvětlil, že technologické implantáty budou představovat velmi silný zásah do soukromého života včetně aplikace různých nezdravých pracovních praktik.
Bude nastřelování transpondérů do živých těl zaměstnanců povinné?
Jak vše nakonec dopadne? To ukážou následující roky. Dokud může každý člověk svobodně bez následků čipování odmítnout: pak není nic ztraceno ani v případě zaměstnanců a zaměstnavatelů. Věřme: Tyto dvě strany téže mince se vždy dokáží bez nátlaku dohodnout na oboustranně férovém, prospěšném řešení.